32 kbps | 64 kbps | Premium


Stránky minulých ročníků:
> ročník 2007 | > ročník 2008


Umístěte si na vaše stránky naše bannery

Festivalové finále očima Martina Kosy

22.3.2009 | autor: Tomáš Katschner

Finále jedenáctého ročníku mezinárodního hudebního festivalu "Jazzinec" potvrdilo příslušnost této trutnovské jazzové přehlídky mezi nejlepšími festivaly domácí hudební scény s mezinárodním přesahem. Zářným důkazem bylo vyvrcholení nejdelšího koncertního dne festivalu v Národním domě v sobotu 14. března.

Po zahřívacím setu nezaměnitelné Jany Koubkové s jejím novým Quartetem a básních
Františka Halase a Bogdana Trojaka v hudebních obrazech Eternal Seekers (Lenka Dusilová, Beata Hlavenková a Clarinet Factory) přišel bez nadsázky korunovační okamžik večera, kdy se na pódium dostavil hlavní ceremoniář Avishai Cohen se svým zbrusu novým projektem Eastern Unit (Východní Jednotka). Fenomenální kontrabasista, kapelník, autor, a nově i zpěvák s sebou tentokrát přivezl fascinující hudebníky z Izraele ve složení: Karen Malka (zpěv), Shai Maestro (klavír), Amos Hoffman (oud, kytara) a Itamar Doari (perkuse).

Patří k příběhům pracovitých snivců, že jejich dlouholetá snaha je po zásluze oceněna výjimečným řádem nebo oceněním. Řediteli Jazzince Tomáši Katschnerovi a jeho teamu společně s výtečným festivalovým publikem se to podařilo:
"Zázraky se dějí a sny se plní... Když nás téměř před rokem napadlo přivézt do Trutnova Avishaie Cohena, věděli jsme, že pro to uděláme maximum, a v skrytu duše doufali, že by to přeci jen mohlo vyjít. Že by však právě u nás měl mít světovou premiéru jeho úplně nový projekt, a navíc diametrálně odlišný od veškeré jeho dosavadní tvorby, to by nás nenapadlo ani v nejdivočejších snech!," směje se ředitel Jazzince.

Cohen, jenž je znám ze spolupráce s největšími esy zámořského jazzu jakož i s orchestry světové hudební scény (Chick Corea, Herbie Hancock, Bobby McFerin, Paquito D´Rivera, Brad Mehldau, Danielo Perez, London nebo Israel Philharmonic Orchestra, Boston Pops Symphony, aj.) do Trutnova přivezl kombinaci jazzu a worldmusic, v níž spojil Jih Evropy a Ameriku s Blízkým Východem, tedy jazz s lidovými písněmi z Jižního Středomoří a Izraele s arabskou rituální hudbou. Vedle nástrojů euro-americké kultury (kontrabas, klavír, jazzová elektrická kytara, baskytara) jsme slyšeli arabskou loutnu oud (správně čti "úd") a řadu asijských perkusí: činely, malé tibetské činely a tibetskou mísu, rolničky, nádhernou
a vzájemně vyladěnou řadu neuvěřitelných zvonků, jejichž zvuk se po úhozu otevíral doslova jako květ rozkvétající před Vašima očima, egyptský dumbek (keramická verze u nás již zdomácnělého afrického djembe), turecký rámový buben, jihoamerický cajon a egyptský udu (připomínající indický ghatam). Nad to do své hudby Cohen vůbec poprvé vstupuje svým vlastním osobitým zpěvem, který do dvojhlasu doplňovala hvězda izraelského jazzu a funky music, perkusionistka, tanečnice a zpěvačka podmanivého hlasu a silného vnitřního náboje
Karen Malka. Během koncertu nám Cohen řekl:
"Vystoupení na Jazzinci v Trutnově má pro nás své velké osobní kouzlo. Po delší době otevírám novou, a věřím že vzrušující kapitolu své celoživotní hudební dráhy: vracím se ze Spojených Států domů do Izraele, odkud k Vám přivážím svůj nový hudební projekt a své neuvěřitelné přátele, kolegy a mistry svého oboru. Na podzim jsme ve Francii natočili nové album (s názvem "Aurora", které vyjde v pondělí 23.3. u Blue Note - pozn. red.) a těšili se na zahájení dvouletého turné, jehož začátek jsme původně plánovali ve Francii. Když však přišla nabídka na vystoupení v Čechách, ani na chvíli jsme neváhali!"

Od prvních tónů bylo všem přítomným jasné, že jde o něco jiného a možná
i nezvyklého, ale zároveň mimořádného. Klíčem ke všemu byla nejstarší hudební forma lidstva - píseň. A to i v rámci instrumentálních ploch nebo sólových vystoupení, kdy jednotlivé nástroje rovněž doslova zpívaly v jednohlasých linkách. Texty svých písní a tradicionálů Cohen a Malka zpívali v angličtině, hebrejštině nebo v ladino - původně prastarém jazyce španělských sefardských Židů, kterým se dodnes kromě Izraele mluví i v Turecku, Řecku, na Balkáně, ale i v Brazílii a Mexiku. I přes ztíženou možnost komunikace prostřednictvím zhudebněných slov publikum poslouchalo se stoupající soustředěností, což mi po koncertě potvrdil i Cohenův dvorní zvukař Simon Jouin z Francie:
"Bylo to úžasné, jak u Vás lidi poslouchají. Nakonec jsem zvučil jenom velmi spoře, hudba z pódia plynula úplně přirozeně, jako bychom se sešli u někoho na zahradě
a poslouchali.."

Jedním z ústředním okamžiků bylo sólo hráče na arabskou loutnu oud Amose Hoffmana. Nádherné tóny a prosté hudební fráze jako by k nám přicházely z jiné dimenze a vznikaly pouze pro daný okamžik a místo. Další výjimečnou chvílí bylo sólo vznešeného klavíristy Shai Maestra, které svou neokázalostí dalo vyniknout nádherně avšak prostě rozezpívané písni pro dvě ruce a 88 kláves, při které možná litovali všichni, kteří v dětství od klavíru zběhli. A pak přišlo kapelníkovo dechberoucí sólo na kontrabas. Vnitřní síla a svrchovanost, s jakými v nejrozmanitějších intenzitách, tempech a polohách, a v obou rukou nerozdílně
(i mezi kobylkou a struníkem!) ze svého velkého nástroje dostává neuvěřitelně mocný tón, v nejednom z nás evokovala dojem, že takhle nějak možná pracoval Michelangelo na svém Davidovi nebo Sixtinské kapli. Okamžik stvoření v přímém přenosu pak připomínal
i dialogický duet Cohena s Hoffmanem, který zahájili v živém oktávovém unisonu kontrabasu a oudu a zakončili jej doslova vprostřed pauzy - mezi tónem, který právě dozněl a tím dalším, který však už nenechali zaznít (další magický obraz setkání hudby s člověkem..).
Největším miláčkem publika byl ovšem mladičký a nezměrně talentovaný bubeník Itamar Doari, jehož neuvěřitelné dvě ruce rozehrály celou sadu perkusí bohatou škálou velejemných dynamických i barevných odstínů, tepajících hned v několika rytmech najednou
a každý ve svém vlastním pulsu. Svůj překvapivě silně znějící dumbek během koncertu dolaďoval rozsvícenou žárovkou instalovanou uvnitř bubnu, o čemž mi před koncertem řekl:
"Ano, keramický korpus všemu dává silnější zvuk a rozsvícenou žárovkou uvnitř bubnu občas dolaďuji blánu z kozí kůže. V Egyptě můžeš narazit i na dumbek s blánou z rejnočí kůže, která mu dává ještě lepší zvuk. Já ale nemám to srdce připravit toho kouzelného tvora o život..".

Kapela byla opět kompletní a koncert pokračoval a finálový večer pomalu začal nabírat na dalších a dalších nových odstínech. Jako bychom všichni v sále byli svědky jakési velejemné alchymistické destilace, jejímž výsledkem byla unikátní substance, pod jejímž
dotykem se přirozeně propojují hudebních kultury světa napříč tisíciletími a ideologiemi.
Závěr vystoupení Avishai Cohen Eastern Unit vyvrcholil nádhernou písní Laolam v duetu Avishai Cohena a Karen Malka. Když dozněla, publikum doslova explodovalo nadšením, které opětovalo i po přídavku skvostně vystřižené svižné kubánské salsy.

Je na místě smeknout před celým festivalovým teamem a jeho publikem, neboť byli hostiteli večera, na který všichni, kdo jsme tam byli, nezapomeneme. Ostatně, při loučení v Praze pan kapelník panu festivalovému řediteli řekl: "Moc se nám u Vás líbilo. Chceme přijet znovu!"

(Martin Kosa, spolupracovník Jazzince)

foto_606

Děkujeme společnosti Music City za laskavé zapůjčení cajonu pro Avishai Cohen Eastern Unit.

foto_622

zpět
Jste . návštěvník těchto stránek